Proteinový dietní program

Nejpřirozenějším, nejlevnějším a bezpochyby nejzdravějším způsobem redukce tělesné hmotnosti je zvýšení energetického výdeje oproti energetickému příjmu. V praxi to znamená změnit jídelníček a zvýšit pohybovou aktivitu. Problémem tohoto nejzdravějšího přístupu je skutečnost, že k redukci deseti kilogramů tukové tkáně je zapotřebí neúměrně dlouhého času. Pacient vidí v horizontu týdnů jen velmi malý váhový úbytek, úměrně s tím zpravidla slábne jeho motivace a podle přísloví „zvyk je železná košile“ se obvykle po čase zase vrací ke starému stylu života, který jej k obezitě přivedl. Přes hrozivě velké procento „odpadlíků“ (odhaduje se, že tímto způsobem dosáhne redukce tělesné hmotnosti 10 a více kg jen 1 pacient z 10), jde jednoznačně o nejpřirozenější způsob normalizace tělesné hmotnosti.

Nejrozšířenější sortiment v lékárnách a obchodech s potravními doplňky. Z lékařského hlediska jeden z nejproblematičtějších způsobů, jak lze k redukci tělesné hmotnosti přistoupit. Jejich principem je pokrátit energetický příjem náhradou obvyklého jídla pokrmem o nízké energetické hodnotě. Organismus – tváří v tvář náhlému snížení energetického přísunu – spotřebovává nejmobilizovatelnější vlastní rezervy – svalový a jaterní glykogen a bílkoviny z vlastní svalové tkáně. Zásobní tukovou tkáň ponechává téměř nedotčenu, neboť se jedná o metabolicky „nejvzdálenější“ zdroj zásobní energie. Zcela pravidelným průvodním jevem těchto diet je hlad, který obvykle vede k tomu, že se klient – po kratší či delší době sebetrýznění – den ze dne vrací k „normálnímu“ stravování, což vycukaný organismus překládá jako přechodné zlepšení neblahé situace a náhle získanou energii přednostně ukládá do tukové tkáně a nikoliv do vyrabované svaloviny. Výsledkem je další zhoršení poměru svalová : tuková tkáň a rozvoj obrazu tzv. jojo efektu.

Rozhodně nejzprofanovanější a medicínsky nejhorší způsob, jak k problému obezity přistoupit. Jen málokteré odvětví farmakologie má za sebou tak pohnutou minulost prošpikovanou vedlejšími škodlivými účinky, jako jsou tzv. „léky na hubnutí“ (anorektika). Pamětníci vzpomenou šmelení s degonanem, fenmetrazinem a dalšími výdobytky vědy z dob nejpokrokovějších ! Celosvětově je dnes zaznamenán jednoznačný ústup od tohoto způsobu terapie obezity, který se drží při životě jen a pouze tlakem farmabyznysu, neboť nemá s moderním lékařským přístupem k problému vůbec nic společného. Na trhu existují de facto již jen tři molekuly. Některé působí centrálně (na centrum hladu a sytosti v mozku) a každý by měl vědět, že v jejich případě jde o klasické psychofarmakum, původně vyvíjené jako antidepresivum. Jiné působí periferněsystémem „antabusové reakce“, to jest jejich efekt se projeví jen tehdy, pokud klient poruší dietní režim (masivní průjem po požití tučného jídla). Periferně působící anorektika jsou tak rozhodně menším zlem, než jejich centrálně působící protějšky. Farmakologický způsob „terapie“ obezity je tak třeba odmítnout, neboť zcela opomíjí příčinu a pacienty uvádí v omyl tím, že jim dává uvěřit, že lze zhubnout prostým polknutím prášku. Z hlediska preventivní a edukativní medicíny je takový přístup zásadně špatný.

Trh je dnes zaplavován stovkami tzv. potravních doplňků na hubnutí, které se stávají předmětem nejedné televizní reklamy, ve které se obvykle popisuje z kontextu vytržený biochemický poznatek a jaksi automaticky se provádí zázračná projekce na obtloustlý organismus. Laik nemůže tuto léčku odhalit, nemá-li dostatečné biochemické vzdělání. Reklama je obvykle postavená tak, aby byla právně nenapadnutelná. Tvrdí-li tedy například, že přípravky s obsahem chrómu „přispívají k redukci tělesné hmotnosti“, pak se opírá o skutečnost, že chróm představuje stopový prvek nezbytný k normální funkci inzulínu. Z toho lstivý výrobce dovozuje, že zvýšený přísun chrómu „zlepší“ činnost inzulínu a tím jakýmsi samospádem vylepší i zpracovávání cukru v krvi, čímž se – zase jaksi automaticky - omezí přeměna cukru v tuky... Medicínská pošetilost takové konstrukce by měla být jasná i laikovi.

Naprostá většina dopňků stravy ve skutečnosti „funguje“ pouze podporou diurézy (odvodňující účinek) nebo mechanickým zasycením (obsah vlákniny, která nabobtná v žaludku a tlumí pocit hladu).

Naproti tomu je třeba uvést, že vhodně zvolené doplňky stravy (jen a pouze k doplnění účinného postupu) mohou být dobrým pomocníkempři správně vedené redukci. Vybírat by je měl však zkušený terapeut, schopný posoudit jejich kvalitu a smysluplnost jejich složení.

Pravidelně se lze setkat s módními vlnami nejrůznějších zaručeně fungujících diet. Některé jsou neškodné a mohou skutečně přispět k redukci hmotnosti, aniž by pacienty jakkoliv ohrožovali (např. dělená strava nebo chrononutrice), jiné jsou úsměvné až medicínsky nesmyslné či nebezpečné, obvykle jednostranností svého složení (tukožroutská polévka, grapefruitová dieta, holywood diet, ....). Tak jako obecně platí, že je třeba neřídit se podle televizní reklamy, stejně tak je třeba nepodléhat tomuto typu módních vln.

Zcela specifické postavení má dieta navržená dr. Atkinsonem (eliminace cukrů, minimum zeleniny, živočišné bílkoviny de facto v neomezeném množství). Na Ostravsku je známa pod názvem „bůčková dieta“. Z biochemického a metobolického hlediska musí vést k redukci a je tudíž – na rozdíl od všech výše uvedených přístupů – systematicky účinná, avšak současně je velmi nebezpečná tím, že navozuje zcela chybné stravovací návyky (absence vlákniny, vitamínů, absolutní nedostatek cukrů, hrůzostrašný přísun nasycených tuků a škodlivých živočišných bílkovin, a pod.). Z těchto důvodů je třeba ji striktně odmítnout.

Módním hitem posledních doby jsou hotová „pravá“ jídla k ohřátí v mikrovlnné troubě. K redukci tělesné hmotnosti se naprosto nehodí, naproti tomu jsou velmi užitečná a praktická v udržovací fázi diety, tedy poté, co pacient dosáhl požadované hmotnosti a musí se stravovat tak, aby znovu nepřibral. Tento typ připraveného jídla je k obědu během pracovního týdne rozhodně vhodnější než pizza nebo fast food ! Nedejte se však mýlit obalem a zemí výrobce. Řada z těchto hotových dietních pokrmů zahraniční provenience je ve skutečnosti vyráběna v České republice !

V poslední době se velmi rozšířily fyzikální metody, které mají odpomoci obezitě „zvenku“, to jest fyzikálním působením na tukové buňky. Na trhu se objevila celá řada přístrojů, které slibují aktivní redukci tukové tkáně při pasivní četbě módního časopisu. Z medicínského hlediska jde většinou o metody neutrální, podpůrné a akceptovatelné, které mohou skutečně příznivě působit například na celulitidu. Na straně druhé jejich použití jako izolovaného způsobu terapie obezity nemůže vést k trvalým výsledkům a je třeba je vždy kombinovat s vhodným „vnitřním“ přístupem.

Kroužky na žaludek, liposukce a další invazivní metody jsou, bohužel, čím dál více potřebné , jakkoliv vyhražené pro tzv. „morbidní“ obezity, respektive pro jedince, kteří mají trvalý nedostatek vůle a motivace vyřešit problém s tělesnou hmotností jinak. Na Moravě se pro tento způsob řešení problému s obezitou ujalo označení „cesta srabů“. Proti správně indikovaným invazivním metodám, nelze u výše popsaných jedinců nic namítat. Vedlejší účinky jsou značné (recidivy), stejně jako rizika a zátěž pro organismus, které s sebou nesou (chirurgické výkony v celkové anestézii).

Úvaha, která stála u zrodu bílkovinných diet byla jasná : Jak to udělat, aby organismus hubnul přednostně na úkor zásobního tuku a nechal na pokoji bílkoviny z vlastní svalové tkáně... A jde to vůbec ?

Úkol zvládl dr. Blackburn (pozdější profesor na Harvardu v USA), který v roce 1973 formuloval protokol Protein Sparing Modified Fast(„bílkoviny šetřící modifikovaný půst“). Tím byl položen základ ketogenních diet.

Přísunem dostatečného množství kvalitních bílkovin, za současné redukce přísunu cukrů (aniž by došlo k ohrožení centrálního nervového systému !) se organismus dostává do tzv. ketózy (odtud označení bílkovinných diet jako „ketogenní“) a redukuje tělesnou hmotnost převážněna úkor tukové tkáně, což je objektivizovatelné měřením na bioimpedanční váze.

Tento způsob hubnutí však má své indikace i kontraindikace, proto musí být nasazován a dozorován lékařem nebo zkušeným nutričním specialistou. Vedle nadváhy a obezity, jsou hlavními indikacemi vysoká hladina krevních tuků (s vynikajícími výsledky na snižování hladiny cholesterolu a triacylglycerolů), vysoký krevní tlak, cukrovka II. typu (léčená dietou nebo „prášky“, nikoliv ta, kdy si pacient musí „píchat“ inzulin)a další.